3. Nevídaná komplikace 3. část
Poslední část 3. kapitoly. Užijte si čtení!
...
Harry se zahleděl na své průhledné šedé ruce a snažil se zjistit, jestli mu něco neschází. Snažil se přijít na to, zdali byla jeho duše opravdu roztříštěna na kousky. Nevnímal ale žádnou změnu. Nic, co by bylo špatně. Jak se vůbec vnímá chybějící část duše?
Harry opět vzhlédl k Brumbálovi. „Ale, profesore, já necítím žádný rozdíl,“ řekl. Snape zodpovědně předal chlapcovu zprávu, ale stále se na něj odmítal podívat. Nepochybně stále uražený po tom, co jej ředitel zchladil.
„Ne, pochybuji, že bys skutečně cítil-“ zamumlal Brumbál, zatímco si zamyšleně žmoulal vousy. Pak pohlédl zpět na Harryho průsvitné tělo. „Pověz mi, Harry, cítíš nějaký tlak nebo silnou touhu vrátit se do svého těla?“
Harry na ředitele hleděl jako na šílence. „Jasně, že chci zpět, pane! Vážně nechci takhle zůstat navždy!“
Brumbál se usmál chlapcově odpovědi, jakmile ji Snape přetlumočil. „Ne, ne, ne, Harry, nepochopil jsi mě. Měl jsem na mysli, jestli cítíš nějaký fyzický tlak spolu s přirozenou touhou vrátit se do těla? Necítíš, že by tě tvé tělo volalo zpět?“
Harry se odmlčel a nechal si ředitelovu zprávu projít hlavou. Cítil nějaký tlak? Se vším, co se za posledních pár hodin stalo, ve skutečnosti neměl čas věnovat něčemu takovému pozornost. Na to zavřel oči a snažil se plně koncentrovat, ve snaze nalézt pocit, který by mohl být tím tlakem. Stál tam několik minut v naprostém tichu. A pak, zrovna když se chtěl vzdát a opět otevřít oči, pocítil to. Slabé pobízení, které se ho zdálo lákat přibližně do míst, kde se nacházel jeho pupek. Byl to sotva znatelný tlak, podobný tomu, který cítil během cesty přenášedlem, ale daleko jemnější. Kdyby po něm přestal pátrat, stěží by jej pocítil.
„Ano!“ vyhrkl Harry překvapeně. „Cítím to! Cítím, že se mě mé tělo snaží dostat zpátky! Ale je to opravdu slabé. Kdybych po tom nepátral, nenašel bych to.“
„To je dobré,“ řekl Brumbál a zdál se velmi potěšen. „Pokud se tvé tělo stále snaží spojit s duší, pořád můžeme mít naději na vzkříšení.“
„To je skvělé!“ vykřikl Sirius. „Tak co teď uděláme?“
Brumbálovo nadšení zmizelo. „Naneštěstí, není to tak jednoduché,“ odvětil a pohlédl na Harryho tělo. „Zapomněl jsi, že část Harryho duše byla odmrštěna ještě třetím směrem. Směrem, který neznáme.“
„Tak co to znamená? Že se nám třetí část Harryho duše ztratila?“ zeptal se Lupin, který mluvil za Siriuse, samým zděšením opět neschopného slova.
„Ne nezbytně, avšak bude velice těžké pokusit se zjistit její osud z hůlky onoho smrtijeda,“ vysvětlil ředitel.
„Nemůžeme nějak vrátit část Harryho duše, která je tady s námi, do jeho těla, bez té třetí části?“ zeptal se Sirius.
Brumbál zakroutil soucitně hlavou. „Ne. Pokud bychom to udělali, zcela jistě bychom způsobili katastrofu. Harryho tělo se už snaží přivolat chybějící části duše zpět. Pokud by toho bylo schopno, pak by zcela určitě dávno spojilo ty části duše, které jsou tady s námi, zpět v těle. Očividně potřebuje všechny části, aby mohlo dojít ke spojení. Pokud bychom se pokusili dostat Harryho duši, která je tady s námi, násilím do jeho těla, jeho duši by to mohlo obnovit neúplně. Mohlo by ho to přivést k životu, avšak za cenu ztráty zásadní části jeho Já. A silně pochybuji, že by sis něco takového pro svého kmotřence přál, Siriusi,“ domluvil ředitel a zavadil pohledem o dlouhovlasého muže. Sirius nic neřekl, ale zděšený pohled v jeho očích dal starci zřetelnou odpověď.
„Kdybychom dokázali vypátrat smrtijeda, který na Harryho zaútočil,“ pokračoval ředitel, „mohlo by nám to umožnit vyvolat Priori Incantatem a uvolnit část duše, která zůstala uvězněna v jeho hůlce.“
„Ale já jsem myslel, že jste tvrdil, že to zaklínadlo ukáže pouze ozvěnu kouzla, které bylo naposledy hůlkou vysláno,“ řekl Harry a hlavou mu bleskla vzpomínka na tu noc posledního června, po třetím úkolu Turnaje tří kouzelníků, když stál na hřbitově, lapen v souboji s Lordem Voldemortem. Viděl, jak průhledná těla Cedrika Diggoryho, starého mudlovského zahradníka, Berthy Jorkinsové a jeho rodičů vyletěla z konce Voldemortovy hůlky. Harry si pamatoval, jak moc bolelo, když mu Brumbál řekl, že nebyli víc, než stíny Voldemortova kouzla. Nebyli skuteční.
Brumbál tiše naslouchal Snapem přetlumočené zprávě. Slavnostně přikyvoval a pak starý ředitel řekl: „Vskutku. To jsem ti skutečně řekl. A také je to pravda. Alespoň za normálních okolností. Avšak došel jsem k zjištění, že co se tebe týče, nic se neděje tak, jak by jeden předpokládal.“ Letmý úsměv přeběhl přes ředitelovy rty nad humornou ironií jeho vlastní poznámky, než pokračoval. „Ve skutečnosti, smrtící kletba tě nezabila, takže stín této kletby by měl být vlastně částí tvé duše, která byla obrácena jeho směrem ve chvíli, kdy tě srazilo auto. Vím, že to nezní příliš přesvědčivě, ale vidím v tom jedinou možnost, která by tě nějak mohla vrátit zpět do tvého těla.“
Harry přikývl a oči upíral tiše k podlaze, ztracen ve svých chmurných myšlenkách. Snape mu věnoval rychlý pohled koutkem oka, ale nic neřekl, a znovu se podíval na Brumbála.
„Dobrá tedy,“ přitáhl pozornost přítomných k sobě Sirius. „Takže musíme najít toho smrtijeda, co tohle Harrymu udělal. Jak víme, která z těch Voldemortových goril to má na svědomí?“
„Naneštěstí, Potter tvrdí, že mu neviděl do tváře,“ řekl Snape a snažil se udržet tón svého hlasu před Siriusem na uzdě. „Řekl, že měl kapuci.“
„Jak ale potom toho chlapíka najdem?“ zeptal se Harryho kmotr, zatímco upíral nadějeplné oči na ředitele, jako by měl znát odpověď.
Starý ředitel si znovu zamyšleně promnul bradku. „Je tady ještě něco, vzhledem k tomu smrtijedovi, na co si vzpomínáš, Harry? Cokoliv, co ti přišlo zvláštní?“ zeptal se.
Harry se v myšlenkách přenesl zpět do bitvy se zahaleným černokněžníkem. Vše se seběhlo tak rychle, že o tom příliš nepřemýšlel. Muž měl přes hlavu přetaženou kapuci. Neviděl z maskovaného muže zhola nic, až na jeho ruku a- „Jeho hůlka byla černá!“ vyletělo z něj najednou. „Vzpomínám si, že měl černou hůlku! Vzpomínám si na to, protože jsem nikdy předtím černou hůlku neviděl. Všichni měli vždy hnědou.“
Harry počkal, až Snape předá dál jeho postřeh, ale Mistr lektvarů mlčel. Harry se na něj podíval v očekávání, jenže muž se nesnažil ignorovat jeho přítomnost, jako se o to pokoušel doposud. Tentokrát jej podroboval pečlivému zkoumavému pohledu.
„Černou hůlku?“ zopakoval, jako by informaci pomalu nechal prostoupit každičkým zákoutím mozku.
„O co jde, Severusi? Víš, kdo to je?“ zeptal se Brumbál, když uviděl vyděšený výraz na mužově tváři.
Snapeovy oči vševědoucně potemněly a obličej odrážel zamračení. „Naneštěstí vím.“
„Dobře, to je skvělé!“ zvolal Sirius. „V tom případě víme, po kom máme jít.“
„Ne, Blacku, to není skvělé,“ zasyčel Snape. „Nemáš ani ponětí, s kým máš tu čest.“
„No dobrá, zasvěť nás,“ vyzval jej Lupin a udělal krok napřed, jako by čekal, že se do sebe ti dva opět pustí. „Kdo je to?“
Snape se zhluboka nadechl, jako by se připravoval na osudnou řeč. „Rowan McCourn,“ převalil to jméno po rtech, až by jeden řekl, že má hořkou pachuť.
Přes Brumbálovu tvář přelétl temný stín. Stejně temný, jaký se usídlil na Severusově. „To nevěstí nic dobrého, Severusi,“ řekl. „Jsi si jistý, že nemůže jít o někoho jiného?“
„Ne,“ odvětil a zatřásl hlavou. „Je to jediný muž, o kterém vím, že vlastní černou hůlku. Mimoto, je jedním z nejtemnějších kouzelníků, kteří se kdy přidali k Pánovi Zla.“
„McCourn?“ zalapala McGonagallová po dechu a chytla hned bílou barvu. „Neunikl náhodou po První válce spravedlnosti?“
„Vskutku. Pro Ministerstvo představoval číslo jedna na černé listině, ale nějak se mu podařilo vyhnout se uvěznění, a po porážce Pána Zla se po něm slehla zem. Léta o něm nikdo neslyšel,“ domluvil Snape.
„A co udělal?“ zeptal se Harry, a i přes svíravý pocit strachu po pouhém vyslovení smrtijedova jména, zůstal zvědavým. Připomnělo mu to strach, který v ostatních kouzelnících a čarodějkách vyvolávala zmínka Voldemortova jména.
Snapeova pozornost se obrátila k Harrymu. Dlouho chlapce pečlivě studoval, jako by odhadoval jeho schopnost ustát informaci, kterou se mu právě chystal poskytnout. „Je nejnebezpečnějším ze všech služebníků Pána Zla,“ odvětil nakonec, aniž by z něj spustil své temné oči. „Spáchal snad víc zločinů než všichni smrtijedi dohromady. Je ideálním příkladem vraždícího šílence. Žije z bolesti a utrpení jiných. Slyšel jsem, že jednou zajal bystrozora a po dva týdny jej mučil, a když se tomu muži konečně podařilo utéct, hned na to se sám zabil. Postrádá lítost a nezná výčitky svědomí. Zabít vás nebo mučit je pro něj stejně snadné, jako se na vás podívat. V jistých záležitostech je horší než sám Pán Zla.“
Harry zíral zpět na Snapea a mlčel. Uběhlo několik minut, kdy nikdo nechtěl být tím, kdo by prolomil ticho. Ozvěna Snapeových slov stále zněla v jejich uších.
„Takže… Co budeme dělat?“ našel Harry ztracený hlas, aby se konečně zeptal. Zněl nesměle a bázlivě dokonce i sám sobě.
Snape na něj stále upíral ostrý pohled, který spolu s jeho zlověstnými rysy z části zakrývaly černé mastné vlasy. „Naneštěstí, Pottere,“ odpověděl pomalu vševědoucím hlasem. „Pokud máte mít naději na návrat do těla, pak musíme jít právě po McCournovi, což znamená, vydat se přímo do středu nejužšího kruhu služebníků Pána Zla.“
<< 3. kapitola 2. část << >> 4. kapitola 1. část
Komentáře
Přehled komentářů
Tedy najít novou stránku a na ní povídku,která právě vychází,to už je skoro zázrak.Přečetla jsem všechny tři kapitoly najednou a musím říct,že je opravdu originální!!! Námět se mi moc líbí a jsem zvědavá,jak bude povídka pokračovat. Jsem sice převážně čitatelka slasche,ale tento pár(SS/HP) můžu v jakékoliv formě. A pokud budeš přidávat v přijatelných intervalech,máš ve mě pravidelnou čtenářku. Takže díky za povídku a moc se těším na novou kapitolu!!!!!
Re: ====
(Omnes, 11. 8. 2018 12:51)Velmi ráda slyším, že Tě povídka zaujala. Pokusím se dodržet rozumný interval publikování, ale nic neslibuji. Děkuji za Tvůj komentář a věřím, že vytrváš ve čtení :)
konečně se někam dostáváme.
(sisi, 1. 8. 2018 22:36)
Děkuji za dokončení této kapitoly. Jsem moc ráda, že to v tom horku nevzdáváš. Moc se těším na další kapitolu, kde se asi rozhodnou, kdo co vykoná, kdo kam půjde, jak budou nenápadní a nápadití, ale budou muset použít krycí a matoucí kouzla. Každý, kdo by ucítil vůni citronových cukrlat, by hned poznal, že nablízku je Brumbál osobně. Možná tím maskuje svou plesnivost, dědek stará. Měl nechat Harryho v péči někoho jiného a ne u Dursleyových, kteří ho zradili a on kvůli tomu zemřel. I každý domácí skřítek by se o něj postaral lépe a se vším všudy. Nenechal by ho bojovat o holý život v dešti na ulici a přejet autem.
Hezkou druhou půlku prázdnin, těším se další vyprávění o tom, jak kouzelníci zachrání svého hrdinu. Asi to nebude nic jednoduchého. Co naplat, v Bradavicích se dostane pomoci každému, kdo o ni požádá.
Re: konečně se někam dostáváme.
(Omnes, 1. 8. 2018 23:14)Já děkuji za Tvou bleskově rychlou a neocenitelnou korekturu a za to, že se podílíš se mnou na tomhle dobrodružství. Děkuji za Tvůj komentář. Uvidíme, co nás příště čeká :)
====
(weras, 6. 8. 2018 8:48)